© Martina Klesniaková 2014„Když si uvědomíte, že vaše dítě je prostě něco jako přírodní živel – ne něco, co můžete změnit – potom na ně reagujete, namísto abyste se ho snažili manipulovat. Déšť ani vítr se také nesnažíte manipulovat. Vezmete si zkrátka deštník nebo jdete pod střechu. A s dítětem je to stejné. Když vidíte, co dělá — což vám samo o sobě napovídá, co dítě potřebuje — prostě na to reagujete.“ Naomi Aldort
Ak je dieťa živel ako dážď, pred ktorým sa treba chrániť dáždnikom, tak pred nezmyselnými požiadavkami dieťaťa po 20-tej hodine si tiež možno vytvoriť „dáždnik“. Môžu ním byť, napríklad, dvere. Keď ich zatvoríte a dieťa ostane v izbe samé, stíchne a zaspí. Pri daždi totiž neskúmame, čo potrebuje – ale sa pred ním chránime, aby sme neprechladli a neochoreli. Ľudia sa odjakživa snažili usmerňovať živly – stavali vode priehrady a protipovodňové hrádze, požiare hasili vodou, kúrili si v mraze. Nikdy to nebolo tak, že by sa ľudia nechali zničiť prírodnými živlami len preto, aby živel dostal to, čo „potrebuje“.
© Martina Klesniaková 2014